pondělí 16. ledna 2017

Slyšet



V pátek jsem si na doporučení kamaráda pustila tento rozhlasový dokument.
A celý víkend na něj intenzivně myslím.
Majka celý život slyší hlasy.
A žije s nimi.
Její zpověď je hodně otevřená a pokládá otázky, které mě do té doby nenapadly.
Přiznám se, že i když se sama léčím s depresemi, vůči schizofrenikům jsem měla malinko předsudky.
Nebo spíš takový ten strach z neznámého.
Tento pořad mi aspoň malinko pootevřel dveře.
Jaké to je slyšet hlasy?
Co asi říkají?
Jak intenzivní to asi je?
Jde vůbec zachovat si "zdravý rozum"?
Jednoznačně doporučuji si udělat půlhodiny čas a pustit si.
*** 
Vlněná kabelka a toaletka.
Z látky na kterou jsem úplně zapomněla, že ji mám.
Je ještě po mé mamince a měla z ní mít Emička kabát.....Jaksi mi vyrostla.

čtvrtek 12. ledna 2017

Ach ty čtvrtky


Přiznám se, že čtvrtky moc ráda nemám.
Už jsem to tu psala - je to můj nejhektičtější den v týdnu.
Skončit dřív v práci, rozvézt děti do kroužků, projet dopravní špičku v centru, všechno stihnout na čas....trošku o nervy. Pak večer přemlouvat  unaveného a vztekajícího se Kubu, že ty úkoly opravdu musíme napsat...
I na mě je už znát únava a tak mi většinou všechno jde jak psovi pastva.
A tento týden byl obzvlášť výživný.
Muž pracovně pryč, Ema nachlazená doma, Kuba neustále ztrácející nějaké věci.
Když jsem se konečně včera večer zastavila - to už jsem ležela v posteli.
A dnes máme opět čtvrtek a mě navíc čekají i třídní schůzky.
Uf.
Ještě že je zítra pátek:-)
***
Dojídám brokolicovou polévku, poslouchám Frames a kochám se nově přeskládanou dílnou.
Přesunula jsem si druhý stůl a konečně uklidila.
Velkým bonusem bylo, že jsem při úklidu našla zapomentuté látky. To mi udělalo opravdu radost.
Asi bych měla uklízet častěji - hlavně doma, kdo ví, co všechno bych objevila:-)

úterý 10. ledna 2017

In good company



Musím se smát, protože jsem měla dneska rozepsaný příspěvek o tom, jak potřebuji nutně nějaký pozitivní hudební tip.
Všechny své oblíbence mám už oposlouchané a od rána jsem si chtěla něčím zvednout náladu.
A pak mi u kafe kamarádka ukázala tuto bandičku a já mám na pár dnů vystaráno.
Takže pro úsměv na tváři posílám i vám.
Mějte hezký den a ať se vám dobře pracuje.
***
Jedna stromová.
Na IG jsem psala, že až mi ta látka dojde, nevím, co budu dělat.
Pravda, šedá už došla, světlou ještě kus mám a pořád mě baví.
Ale bude zase jiná, z toho bych strach neměla...

neděle 8. ledna 2017

Pořád se učit


Aneb každá lekce dobrá.
To si říkám.
Občas mi totiž přijde, že když jsem si v něčem příliš jistá a nebo mám něco až moc dobře naplánováno, nevyjde to právě proto, abych se učila, že ne vše mám ve svých rukou.
Ať už se jedná o banality nebo zásadnější věci.
Asi je to jen dobře, protože to jsou pro mě ty největší lekce pokory.
A ty já potřebuji jako sůl.
Taky se umět zastavit, nadechnout a v klidu si říct, že to není konec světa.
Asi všechno moc hrotím, vnitřně se příliš stresuju a navenek je potom ten úsměv malinko kyselý.
A polykat stres, vztek a dusit to v sobě...to ne.
Takže pořád se mám co učit.
***
Milované trojúhelníky a silná italská kůže.
Limitovaný kousek, první vlaštovka.

čtvrtek 5. ledna 2017

A to je, prosím, čtvrtek...


 



Od rána ve výborné náladě.
Došitá deka, venku sněží a k tomu mi hraje Glen.
Někdy jsou ty dny tak strašně fajn....
A to je čtvrtek - můj jinak nejhektičtější den ve všech ohledech.
Tak vám všem přeji aspoň kousek úsměvu. 

středa 4. ledna 2017

Lampa




Už je to nějaká doba, co jsem psala, že musím vyřešit lustr do dílny.
A i když je to pro práci dost důležité, nějak jsem se k tomu stále nedostala.
Navíc jsem se přesně nerozhodla, jaké světlo bude.
Takže jsem zatím používala ikea lampu z domu, která ale rozhodně nestačila.
Až do návštěvy půdy jesenické babičky a dědečka.
Byla tam, zaprášená v koutě.
Vyřazená zubařská lampa.
Mé vetešnické srdce zaplesalo.
A hned s námi jela domů.
Jak jinak.
Je skvělá, parádně svítí a vůbec nevadí, že je tak obří.
Mám z ní takovou radost!!!
( A z hrnku od Ježíška taktéž....)

úterý 3. ledna 2017

Tam na poli






Celé Vánoce jsem si sumírovala v hlavě, jaký byl uplynulý rok.
Přiznám, že náročný.
A plánovala jsem se  toho vypsat.
Jenže tím bych možná i přiživila to ne úplně dobré rozpoložení, ve které se momentálně nacházím.
Takže shrnutí za loňský rok odkládám na naurčito a první příspěvek nového roku věnuji něčemu pozitivnějšímu.
Napíšu si seznam, co by bylo fajn, kdyby se mi v následujícím měsíci podařilo.
Ne takový, který musím splnit.
Nic zásadního, nic pracovního.
Ale jen pro mě, pro radost.
***
Zajít si ke kadeřnici.
Aspoň jednou týdně si zajít na kávu.
Jít si zaplavat.
Začít číst knížky z Vánoc.
Donést si do dílny nový hrnek a pít z něj čaj.
Jít s můžem do kina na Hvězdné války.
Udělat si výlet do Vrchlabí.
Zahrát si s Kubou sázky a dostihy.
Víc vídat sourozence a aspoň jednou hlídat Libušku.
***
Poslední dny jsme strávili s kamarády u České Lípy a i když jsme se vrátili s rýmou, bylo tam tak krásně!
A u těchto fotek si to obzvlášť uvědomuju.
Tak hezké úterý všem!

středa 28. prosince 2016

Spolu


Tak ať tím novým rokem jdeme všichni hlavně spolu...
***
Těším se, co nového nás příští rok čeká...

pátek 23. prosince 2016

Hlavně šťastné...


Krásné Vánoce Vám všem!
A co nejmíň stresu.
My už zítra jen pohádky a být hlavně spolu.
O tom ty Vánoce přece jsou.

čtvrtek 22. prosince 2016

No stress


Někdy to prostě jinak nejde.
A tak místo zdobení stromečku jsem si aspoň převlíkla ložnici - když už mám to nový povlečení.
Předvánoční dárek sama sobě.
Mám z toho fakt radost.
Jen přemýšlím, jestli to už není trochu obsese.
A i kdyby, nějak mi to nevadí.
Tak hlavně žádný stres a aspoň trochu se rozmazlujte.
Jsou přece Vánoce.
Není to o umytých oknech.
Proto jdu na kafe.
Tak.