úterý 9. září 2014

Jako táta




Tak neuvěřitelně roste.
Že jsou mu přes léto krátké všechny kalhoty a malé boty, to bych ještě pochopila.
Ale že vyroste přes jeden víkend, co jsme pryč...
Před očima se mění.
A už to vůbec není malej kluk.
Je přemýšlivý.
Citlivý.
Má svou hlavu.
Občas se v něm tak vidím...
Krásné, ale náročné období.
***
Pěnová bradka.
Jako táta.
Naše koupací srandy...

4 komentáře:

  1. Chtěla jsem napsat něco duchaplného, ale nic mne nenapadá :) ... jen se blaženě usmívám a pokyvuju hlavou ... Mám to stejně s Emmou ... Jdu se kochat tím miminkem, co spí v postýlce, než z něj vyroste také velký kluk.

    OdpovědětVymazat
  2. Fakt celý táta:) Geny mě nikdy nepřestanou fascinovat.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak přesně nad tímto přemýšlím snad každý druhý den. Jak se mění, jak rostou, jak už jsou velcí, mají svou hlavu. Když pak přidají vlastní velmi zajímavé myšlenky, okoření to dospěláckými výrazy a s velkými gesty mi něco vysvětlují, tak se až leknu kam se poděla ta moje malá miminka...A trochu se bojím dne, kdy mě k tomu už nebudou potřebovat. Je třeba užít si každé chviličky dokud to jde.

    OdpovědětVymazat
  4. Rozhodně je celej táta (a líbí se mi tátův instagram!):)

    OdpovědětVymazat