pondělí 26. června 2017

Bez fotek



Vždycky, když si víkend dosyta užiju, nemám z něj ani jednu fotku.
A to i přesto, že tahám foťák s sebou.
Takže to shrnu na pozadí nových poruhů, které jsem právě naskladnila a kabelky na přání.
***
Co může být lepšího, než po dnu s dětmi na chalupě si nabalit tašku jídlem, sednout na kolo a jet si udělat noční piknik s kamarády k vodě.
Vzít s sebou ukulele a hrát všechny písničky, co si pamatujete z patnácti let.
A celý večer zakončit půlnočním plaváním.
Nebo se takhle neplánovaně potkat s kamarády na zahradě, dětem dát vodní pistole, udělat mísu těstovin a pro dospělé do kýblu mojito.
A zakončit to usnutím v šest večer.
Přesně takový víkend jsem měla....a ještě teď se díky tomu usmívám.

pátek 23. června 2017

Z Birminghamu

















Birmingham měl být jen na skok, ale nakonec jsme tam strávily tři dny.
A mně to hrozně moc prospělo.
Příjemná změna oproti Londýnu, kde všechno tepe.
Brum - jak říkají místní - má na to, jak velké město to je, docela malé centrum, které máte do hodinky oběhnuté. Nádherné nábřeží a říční kanály, pár menších parků, jednu hlavní ulici s náměstím a spoustu zákoutí, kde se stačí jen vyplácnout a nasávat atmosféru.
My jsme si to užily dosyta.
Měly jsme tu sraz s kamarády, prolezly jsme místní tržnice a já objevila látkový ráj (takže příště všechny peníze s sebou do Birmingamu), vyzkoušely jsme snad všechny místní piva (nic pro mě), zjistily, že nejlepší kafe je čaj s mlíkem....
Obrovskou radost jsem měla ze setkání s Adamem, kterého jsem znala z vyprávění a hlavně jsem měla jeho kapelu už dost dlouho v oblíbených. 
A co ty batohy na poslední fotce?
To máte totiž tak, když si někdo nechce připlácet za zavazadlo a jede jen s kabelkou, nakonec se i batůžek hodí. Aspoň jsme je ozkoušely v praxi. A přežily.
Jak batohy, tak naše záda...
***
Včera mi pod fotku na FB psala Jana, jestli prý nemám cestovatelskou kocovinu. Mám a hned bych zas někam vyrazila....ale vystřízlivění bylo rychlé a trochu bolelo. V podobě nemocné a zvracející Emy. Welcome back...

čtvrtek 22. června 2017

Zpátky


Zpátky doma.
Chtěla bych toho tolik napsat.
A napíšu. Později.
Jen dnes nejsem v tom pravém rozpoložení.
Může za to tento dokument.
Doporučuji pustit.
Natočil ho kamarád a je to síla.
Nějaký Londýn je proti tomu nedůležité nic.

pátek 16. června 2017

Spálená šunka







Londýn je moje město.
Kdykoliv sem dorazím, cítím se tak nějak doma.
Nepotřebuji chodit po památkách, probíhat obchody...
Ke štěstí mi stačí jen procházet ulicemi, nasávat atmosféru, dát si kafe v kelímku na trávě v parku, okoukávat pouliční prodejce, ochutnávat indická jídla, coleslaw v kelímku z Tesca...
Neměla jsem od našeho výletu velká očekávání, jen přání vypadnout ven a být chvíli jinde, bez stresu, dýchat jiný vzduch.
A to se mi daří dokonale.
Navíc si k tomu užívám ještě spoustu srandy. Co taky čekat od dvou ztřeštěných holek, které se jen tak courají uličkami, aby po několika hodinách chůze zjistily, že Burnham, do kterého dorazily, není ten, kde bydlí. Ale je vzdálený 9 (!!!) hodin chůze opačným směrem. ( To je ta spálená šunka pro neangličtináře...).
***
Londýnské momentky.
Včetně narychlo ušitého batohu a popruhů na kytaru - dárků pro kamarády.
Mávám...

středa 14. června 2017

Na cestě


Sedím ve vlaku, popíjím šampaňské, za okny ubíhá krajina...
A nezdá se mi to.
Mám dovolenou.
Skoro se mi tomu ani nechce věřit.
Sbalená jsem do nejmenšího batůžku, nemám skoro nic v plánu.
Jen být, pozorovat a poslouchat.
Kdyby mi někdo řekl před měsícem, že pojedu do Londýna, asi bych se od srdce smála.
Že nemám kdy, mám moc práce, co s dětmi...
Ale ono to nakonec všechno vyšlo.
E-shop bude v provozu dál, jen zboží odešlu až po návratu.
A když by byla chuť si moje kousky prohlédnout naživo, máte šanci teď v neděli.
Sice jen ti olomoučtí, ale i tak.
V rámci Wave beat festivalu bude v areálu letního kina probíhat i malý design shop, kde najdete i můj stánek. Sice beze mě, ale zato s mým mužem.
Já vám budu tak maximálně mávat z Camdenu.
Tak hezké dny!
***
Ilustrační fotka z neděle.
Ema a nový stůl. Zrecyklovaný ze staré postele.
Ticho, mír a klid Pohořan....

pondělí 12. června 2017

Moje





Děje se toho moc.
A já nestíhám ani psát, fotit, ani nic zaznamenat.
Přes koncert kapely mých kamarádů, piknik Jsme ze stejné planety ve Velké Bystřici, chalupy s dětmi....
Za dva dny už budu pomalu směřovat na letiště a já ještě ani netuším, co si vezmu na sebe.
Ale jeden bod ze svého seznamu si odškrtnout můžu.
Ušila jsem si kabelku,
Penize vyměněné nemám, pojištění taky ne, ale novou tašku jo.
A to se počítá, no ne?
A co víc, bude mi skvěle ladit k sandálům:-)

středa 7. června 2017

Co mi dnes udělalo radost?




Rozkvetlý česnek v obyváku.
Skvělé banánové palačinky s jahodami ke snídani.
Nové batohy.
Začít den pozitivně.
***
A co udělalo dnes radost vám?

úterý 6. června 2017

Paletová


To tak člověk přijde domů a v obyváku je nová sedačka.
Tedy abych byla přesná, byly tam 4 palety. Každopádně nadšení mého muže a dětí bylo velké, takže sedačka byla za chvíli.
Ještě úplně nevím, jestli se mi prostor líbí. Ale co se mi zaručeně líbí, je, že se dá večer u filmu bez problémů usnout.
Baví mě, že je náš byt i přes své skromné prostory vlastně hrozně variabilní. Co jeden den vymyslíme, druhý zrealizujeme. A když nás to po nějaké době přestane bavit, zase přijdeme na něco jiného.
Změny se pomalu dějí i v pokoji u dětí.
Který je ve většině případů dost jako po výbuchu bomby.
A já se přiznávám, že už často nemám sílu sněžit se to měnit.
Vlastně občas s malinkou závidstí vzpomínám, kolik jsem toho stíhala, když byly děti menší. Kde jsem na to všechno brala energii?
Dnes večer jsem ale jasná.
Sedačka v obyváku.
Jen musíme přijít, na co se po dokoukání Mladého papeže budeme dívat. A laťka je vysoko. Dneska se mi o Judovi dokonce i zdálo:-))

pondělí 5. června 2017

Představujte si, že je pátek...



To jsem si totiž rozchystala příspěvek na blog. A tím to taky skončilo.
Takže páteční/ pondělní příspěvek.
Popravdě, už vlastně ani nevím, co zásadního jsem vám chtěla sdělit.
Dnes mám v hlavě trošku vymazáno, což bude asi množstvím sluníčka o víkendu.
Ale to si nestěžuji, v žádném případě.
Celý rok totiž čekám na červen.
Nejen tím, že po něm přichází červenec a to se rovná prázdniny - přece jen, pracující chápou, už to není co to bývalo.
Ale hlavně je to teplem, ovocem a zeleninou, koupáním....
Tak nějak líp dýchám, nechce se mi domů a nejraději bych běhala někde po lese.
Jak s tím spojím nové kabelky, to nevím, ale vy už si s tím poradíte.
Od pátku jsou na e-shopu.
A já jdu na tu hromadu batohů, co se mi tu nakupily.
Howg.
A krásné pondělí....

středa 31. května 2017

Plány na léto


Asi se vždycky potřebuju na něco těšit.
Naplánovat si spoustu věci, z čeho možná nevyjde ani třetina, ale už jen ta myšlenka, že by mohlo....
Nicméně jeden plán už je v pohybu.
Za čtrnáct dní odlítám směr Londýn na plánované vypnutí mozku.
Těším se neuvěřitelně.
Dovolenou sama pro sebe jsem něměla...no dlouho. A potřebuji to jako sůl.
Do té doby si píšu jeden z mých prvních letních seznamů.
- Jíst co nejvíc ovoce a zeleniny z trhu.
- Ušít si novou kabelku. Sama sobě, hezky na cestu.
- Koupit si nové šaty. (Toto splněno a dotaženo k dokonalosti koupí tří šatů naráz. Jo!!!)
- Dělat si s dětmi ke snídani ovocné koktejly. Samozřejmě že z toho ovoce z trhu:-)
- Najít nový seriál na prázdniny pro rodiče, více Vinnetoua pro děti.
- Jezdit víc do práce na kole.
- Udělat si víc času na Kubu.
- Došít Emičce slíbenou sukni.
- Nahrát si do telefonu novou hudbu.
Jsem na sebě zvědavá.

pondělí 29. května 2017

Vypečený


Dnešní den byl obzvlášť vypečený.
Že byl?
Byl, pro jistotu jsem zalezla do postele, aby už skončil.
Zapomenutými klíči od bytu a dílny počínaje, přes doma zapomenuté rozpracované kousky, včetně nůžek, nití a jehel, takže do města dokoupit aspoň něco, nebo nefunkční mail po většinu dne.  Poté dvojí cesta na poštu, to když jsem při odemykání dveří zjistila, že jsem opět nekoupila další obálky, naražený loket, zapomenutý telefon v autě, takže jsem se musela opět vracet...
Některé dny by se měly prostě raději prospat.
A jak řekla, tak i udělala:-)))
***
Foto z dnešního odpoledne.
Aspoň malá radost v podobě nových toaletek...

čtvrtek 25. května 2017

úterý 23. května 2017

Dělat něco


Už jsem vám říkala, že na splín je nejlepší se něčím zaměstnat?
V mém případě šít a šít.
Prostě dělat něco.
Takže TU jsou tři nové kabelky.
Chtěla jsem je původně vyfotit sama na sobě, ale až vymyslím, čím zakrýt ty kruhy pod očima....:-)

pondělí 22. května 2017

Setkání třetího druhu


Občas se mi stává, že potkám někoho, s kým si sednu od první chvíle. A i když třeba nemáme tolik společného, něco zarezonuje a my si pak rozumíme na úplně jiné úrovni.
Laura je vlastně takový nomád.
Jen se svou kytarou, neuvěřitelně těžkým kufrem a batohem cestuje po celém světě a hraje.
Do Olomouce přijela už podruhé a já se na ni opravdu těšila.
Možná proto, že je jedna z těch lidí, ze kterých optimismus a mír přímo sálá.
A i když byla unavená, v její přítomnosti jsem se zklidnila a měla jsem skoro pocit, že sedím na břehu oceánu.
Strávila jsem s ní dva dny, které byly sice organizačně dost vyčerpávající, ale na druhou stranu mě tak neuvěřitelně nabila.
A když pak vzala kytaru do ruky, běhal mi mráz po zádech.
Jsem za všechna takováto setkání opravdu vděčná.
Otvírají se mi další obzory, koukám na svět z jiného úhlu a hrozně mě to obohacuje.
• • • • •
Laura a popruh.
Udělal radost, sedl a vypadá to, že funguje. Takže vzhůru do dalších kousků.
Má radost.
Ale už taky zpátky ke kabelkám...:-)

čtvrtek 18. května 2017

Z posledních dní







Co mě v posledních dnech potěšilo?
Třeba že jsem dnešním ránem zahájila koupací sezónu.
Voda byla, pravda, trochu ledová, ale přežila jsem a ten pocit potom na sluníčku....úžasný!
V sobotu ráno jsem si byla na poště vyzvednout balíček a celou cestu jsem přemýšlela, co jsem si to objednala...
Nic, to jen Peťa mi chtěla udělat radost a udělala.
Hrnek se mnou putoval okamžitě i na veggie fest a od té doby z něj každý den piju v práci.
V neděli za námi dojeli kamarádi z Anglie, aby v Olomouci odehráli koncert.
Takže mám znovu bolavé tváře od smíchu, pořád mám ještě spánkový deficit a už je mi po nich zase smutno.
První popruh na kytaru je hotový. Chybí už jen proříznout dírky na přichycení.
Jsem zvědavá, jak bude u kytary sedět a co na něj řekne Laura.
Mimochodem, tip pro všechny ostravské...
Zítra, tedy 19. 5. bude tato křehká víla hrát v ostravské Maryčce. Víc tady.
Koho potkám?

úterý 16. května 2017

Těším se



Víkend jsem si užila.
Naplno.
I když, popravdě, jsem tak unavená, že bych jen spala a spala.
Takže rozjezd týdne malinko volněji.
Uklízím dílnu, balím balíčky, stříhám látky.
Těším se na víkend, kdy za námi do Olomouce dorazí kamarádka z Kalifornie, aby tu odehrála jeden koncert ze své šňůry po Evropě.
Těším se na nové látky, které jsem si v sobotu při sezení na stánku Veggie festu objednala.
Těším se, že to vypadá, že bude už konečně víc teplo.
Těším se na šití batohu, který mám rozkreslený a jen čeká na pravou chvíli.
Těším se, až si zítra ráno v práci uvařím meduňkový čaj.
Ráda se těším.
A jsem moc ráda, že je pořád na co .
***
Můj stánek z víkendu.
A vám na dobrou noc jednu písničku od Laury.
V sobotu v olomouckém Blues Bar Garchu.