úterý 15. srpna 2017

Jak to mám





Komentář u minulého příspěvku mě donutil přemýšlet.
Není to poprvé, co jsem se setkala s negativní reakcí na deprese.
Vždycky mě to znova překvapí a vlastně i rozesmutní.
Jak málo jsou lidé informovaní.
Jak moc mají předsudky.
Deprese, úzkosti.... jsou pro mnoho  lidí jen ukázkou slabosti, lenosti, zbabělosti a kdo ví čeho všeho dalšího.
Zlomenou nohu akceptujeme, ale psychická nemoc - o tom se nemluví. 
Kolikrát jsem jen slyšela: 
Tak se vzchop. 
Běž si zaběhat, to ti pomůže.
Dej si hořčík.
Tak se v tom tak neutápěj.
A co se ti stalo, že je ti hůř?
A nebylo ti už líp?
Vždyť bereš ty svoje prášky.
Nemělo by ti být líp?
Měla by ses víc hýbat, to ti pomůže.
.....
Mohla bych pokračovat do nekonečna.
S depresí se léčím už několik let. Vrátila se mi po porodu Emy. Od té doby na sebe v různých intenzitách upozorňuje. 
Návrat k lékům pro mě byl zpočátku velkým osobním selháním.
Hlavně proto, že jsem musela přestat kojit.
Za poslední 4 roky jsem vyzkoušela několik terapeutů, měnila léky i lékaře.
Dnes, po více než roce intenzivní terapie v kuse, jsem stále na cestě.
Deprese není chřipka, kterou vyléčíte během pár dnů.
Možná se mnou zůstane celý život.
Možná nikdy nebudu schopná přestat brát léky.
Ale to neznamená, že nejsem plnohodnotným člověkem.
Naopak mám pocit, že díky ní, jsem k něčemu mnohem citlivější.
Za poslední rok jsem se toho o sobě tolik naučila.
A udělala jsem obrovský pokrok.
Už třeba jen v tom, že právě takový komentář se mě nedotkne, nevyžádaná rada někoho z okolí mě už nerozhodí.
......
Nevynášejme tak rychle soudy.

Život není černobílý a to jak se na první pohled jeví, nemusí být to, jaký opravdu je.

čtvrtek 10. srpna 2017

Já vím


Málo píšu, já vím.
A při tom je o čem.
Děje se toho hodně.
Až nemám čas ani pomalu pracovat.
Spousta setkání, návštěvy u kamarádů, neodbytné děti...
Na dva dny jsem se dostala do dílny a i když jsem měla práce až nad hlavu, najdednou jsem nevěděla co sama se sebou.
Co dřív.
Co bych potřebovala stihnout.
A že je kam spěchat.
V úterý nasedneme na banátský expres směr rumunský Eibenthal.
Stejně jako loni.
A já najednou ani nevím, jestli se těším.
Letošní léto mám dost zvláštní rozpoložení, že bych ho vlastně nejraději prospala.
Přitom jsem toho už tolik stihla a zažila.
Mám mnohem víc času sama na sebe, děti jsou už samostatnější, hodně jezdíme na výlety.
Jen mě děsí, jak rychle to všechno kolem mě sviští.
Kéž by měl den dvakát víc hodin, nebo kdyby ten čas šlo aspoň na chvíli zastavit a jen se tak koukat....
Ale to bych toho asi chtěla moc:-)
..........
Čtvrtek v rozpálené dílně a nová kabelka v e-shopu.
Zbytek kousků na zakázku už sviští k vám.

středa 2. srpna 2017

Letní playlist





Z Colours of Ostrava jsem si mimo téměř vyprodaného zboží odvezla především několik hudebních objevů.
Jedním z nich jsou Warhaus. Belgická partička, která mě hodně baví a naživo mě naprosto uchvátili. Jen škoda, že jsem stihla pouze pár posledních songů.
Dalším příjemný překvapením byla česká kapela Manon Meurt  - o které jsem v minulosti už párkrát slyšela, ale vždycky jsem je propásla. Opět jen pár písniček, ale jo!
Nejlepším vystoupením z celých Colours byl pro mě jednoznačně koncert dvou australských buskerů - dvojčat Pierce Brothers. Z nahrávky to rozhodně není ono, ale naživo mě ti kluci úplně odrovnali. Tolik energie, to nasazení a takovou show jsem asi ještě nezažila. Byli famózní a já se potom musela jen smát, když jsem viděla ty davy fanynek a fanoušků, co chtěli podpis od úplně neznámé kapely, protože to prostě jinak nešlo. A já jim rozuměla.
Příjemně mě překvapil Cermaque a jeho Neboj - hlavně asi tím, že se pak na pódiu nebál říct, co si myslí o sponzorech festivalu a všudypřítomých cedulích Agrofertu, takže je to možná naposled, co si na tomto festivalu zahrál, ale jednoznačně palec nahoru.
Běhal mi mráz po zádech při vystoupení Benjamina Clementina - úžasnej hlas, skvělej sbor, klavír..... V jeden moment mi to připomnělo vystoupení z Červeného trpaslíka ( to ta podobnost s Kocourem). I když mi malinko vadilo, kolikrát nechal zpívat publikum, tak to byl zážitek.
Hodně ho teď na chalupě poslouchám.
Docela dost jsem si užila německého Roosevelta, hudba je to dost taneční - taky jsem tancovala jak o život, ale vlastně hodně příjemná.
Nakonec bych ráda zmínila Lotena Namlinga s Porokem Karpo ze Švýcarska.
Na jejich koncertě jsem sice nebyla, ale Lotena jsem už potkala, když společně se Zrním hrál v Olomouci. V Ostravě jsme se potkali někdy v pátek nad ránem. A byl z toho několikahodinový příjemný rozhovor o Tibetu, výchově dětí, správném držení zad, manželství a radosti ze života.
***
Na skok v dílně.
Uklidit, nastříhat a nachystat si práci s sebou na chalupu.
A vyrazit.
Mám nové látky, takže se hned šije líp.