čtvrtek 10. srpna 2017

Já vím


Málo píšu, já vím.
A při tom je o čem.
Děje se toho hodně.
Až nemám čas ani pomalu pracovat.
Spousta setkání, návštěvy u kamarádů, neodbytné děti...
Na dva dny jsem se dostala do dílny a i když jsem měla práce až nad hlavu, najdednou jsem nevěděla co sama se sebou.
Co dřív.
Co bych potřebovala stihnout.
A že je kam spěchat.
V úterý nasedneme na banátský expres směr rumunský Eibenthal.
Stejně jako loni.
A já najednou ani nevím, jestli se těším.
Letošní léto mám dost zvláštní rozpoložení, že bych ho vlastně nejraději prospala.
Přitom jsem toho už tolik stihla a zažila.
Mám mnohem víc času sama na sebe, děti jsou už samostatnější, hodně jezdíme na výlety.
Jen mě děsí, jak rychle to všechno kolem mě sviští.
Kéž by měl den dvakát víc hodin, nebo kdyby ten čas šlo aspoň na chvíli zastavit a jen se tak koukat....
Ale to bych toho asi chtěla moc:-)
..........
Čtvrtek v rozpálené dílně a nová kabelka v e-shopu.
Zbytek kousků na zakázku už sviští k vám.

22 komentářů:

  1. Ach jo. Samé deprese a negativní nálady. A při tom máte manžela, zdravé děti, rodinu, práci. Co víc je ke spokojenosti třeba?
    Jenom nefňukat a žít.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Toto často říkají lide, kteří depresi nikdy nezažili.

      Vymazat
    2. Možná by si anonymové aspoň v létě mohly vzít dovolenou a zamyslet se třeba nad sebou a nad svými poznámkami... a souhlasím s Petrou, spousta lidí netuší o čem vlastně mluví


      Krásný léto i přes různá rozpoložení, Jano, zdravím Tě!

      Vymazat
    3. To zní, jakoby manžel, děti a práce zaručovali stále dobrou náladu. Navíc mi zdejší psaní spíš připadá jako zamyslení se, rozjímání nad realitou všedních dnů.
      Mám to letos podobně. Spánek, únava, nostalgie...
      Příjemný pobyt v Banátu, Jano!

      Vymazat
    4. Anonymové a podobní slídiči, co se neumí ani podepsat jsou ubozí. A stejně tak jejich názory.
      Jano, kabelka je parádní a z obrázků na stěně mám dětinskou radost! :) Užijte si Rumunsko!

      Vymazat
    5. Lidé si myslí že deprese je to samé jako blbá nálada. Hlavně starší generace tvrdí, že na deprese neměla nikdy čas. I moje máma pomluví kohokoli, kdo se léčí nebořekne že trpí depresemi. Sama celé noci nespí, je na nervy, ale léčit se nikdy nebude, ani to řešit.....

      Vymazat
    6. A víte co? Mě to postihlo, když jsem dokončila VŠ, měla nejkrásnější vztah, zdravé dítě, kde bydlet, kde pracovat...a tehdy mě to položilo. Vůbec nevíte o čem mluvíte, s materiálním a citovým zázemím to vůbec nesouvisí. A milý anonyme, ani největšímu nepříteli bych nepřála, aby prožil atak deprese.
      Janičko, držte se a s klidem berte léky, I já jsem jejich uživatelka a vůbec se za to nestydím, život se mi totiž mnohem více vybarvil ♥
      M.

      Vymazat
    7. No a co ja?
      Mam manzela, rodinu a deti, jen jedno je postizene a tak se o nej staram a ucim, kvuli tomu nemohu do prace, kam bych rada sla, pac v nasi spolecnosti vychova deti ( at zdravych ci svych neni prace - kdyz jsem jejich mama). Mam narok na depresi a negativni nalady? Kde je ta hranice, kdy na cloveka je moc a kdy ne?
      Nefnukam a snazim se zit, ale je to narocne. Ale narocne to ma i spousta lidi okolo a neradim jim, jak maji zit.
      Omlouvam se, ale nepodepisuji se, jen jsem zvedava.

      Vymazat
    8. Pani/slecno? vy jste bud uplne blba nebo ja nevim. Deprese neni fnukani nebo rozmazlenost. Mam uzkosti a pritom hodneho manzela, dite, financne jsme dozivotne za vodou. Tohle je nemoc, kterou si proste vymluvit z hlavy nemuzete, prosim vas pochopte to lide uz. Prala bych vam zazit jeden takovy den, abyste mela vic pochopeni.....Jani nejste v tom sama. Petra

      Vymazat
    9. Nevím, jestli má smysl reagovat...nemám moc zkušenost s depresemi, ale napadá mě k tomu paní "8. Anonymní", že každý má tu hranici, kdy je to na člověka hodně, úplně jinde. Někdo toho zvládne unést víc a někdo míň a v různých chvílích to může být také jinak. tak prosím, nesuďme (kddyž jsme nešli v jeho mokasínách, nevíme kde ho to tlačí :) )...vy zvládáte péči o postižené dítě, jiný by to třeba nezvládl a položilo ho to, o to ale není horší člověk. Každý máme jiné dary a každý jiné kříže, které se snažíme nést...

      Když jsem si přečetla příspěvek, vůbec mě nenapadlo, že to vyvolá takové komentáře. Přišlo mi to, jako krásné zamyšlení nad životem a přiznání si vlastních citů a pocitů a žádné fňukání...díky za toakové sdílení, které mě pak přivede k zamyšlení se :). Anička C.

      Vymazat
    10. Anicko, ja reaguji na prvni prispevek, kde se pise "Ach jo. Samé deprese a negativní nálady. A při tom máte manžela, zdravé děti, rodinu, práci. Co víc je ke spokojenosti třeba?
      Jenom nefňukat a žít."
      Dost mi vadi, kdyz tohle posloucham. I u nas doma casto pouzivane matkou.
      Ja nikoho nesoudim, jen jsem se ptala "hodnotitele", jestli ja mam narok na deprese a spatnou naladu, kdyz nespadam do prvni skupiny, o kterem se pise a pry do patri i Jana G.
      Takze, prosim Vas, nesudte, kdyz nic nevite.

      Omlouvam se, ale nepodepisuji se.

      Vymazat
  2. Jani, jak já ti rozumím.Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastný.

    OdpovědětVymazat
  3. Asi budeš muset znovu začít osvětu, Jani... :-( Jako by se na blogu měly vypisovat všechny detaily, starosti... přitom jen někdo neví. myslím na tebe, ještě napíšu.

    OdpovědětVymazat
  4. Jani nejste sama kdo mám z letošního léta podobné pocity. Jsem unavená, mám pocit že nestíhám a přitom jsem toho tolik zažila. Krásnou dovolenou a zbytek léta :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Jani, děkuju za Tvoji upřímnost. Život není jen nažehlenej. ♥ Kl.

    OdpovědětVymazat
  6. Jani♥...
    Já se taky děsím, toho tempa životního...Musím si stále připomínat slova P.Kubíčka: "Co se času týče, buďme rádi, že ho nemáme víc. Budeme mít co dělat vyúčtovat ten, co máme!
    Žádné výmluvy. Bůh nám ho dal přesně tolik, kolik k danému úkolu potřebujeme.
    Jen se klidně snažme si ho hezky podle vůle Boží rozdělit a nechtějme ho víc!"

    OdpovědětVymazat
  7. Jano, jak se prázdniny přehouply do druhý půlky, tak mám najednou taky strach, že nestihnu všechno, co jsem si naplánovala během nich udělat, zažít.. Ale myslím, že to je normální:) Šťastnou cestu do Rumunska přeju a moc děkuju za nádhernej popruh na foťák (dnes byl poprvé v akci;)!

    OdpovědětVymazat
  8. Jani vidím v tom sebe, i když tenhle čas budu mít zase před sebou. Přesto užívej a tvoř, mně to taky uteklo neskutečně, a mám pocit, že jsem toho udělala půlku. V zimě možná budem vzpomínat :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky všem za názor, i když málo odpovídám, poctivě všechno čtu....

    OdpovědětVymazat
  10. Problém je ten, že psychická nemoc není vidět - bolavou duši prostě někdo nechápe.

    OdpovědětVymazat
  11. Jak typické pro českého člověka, hodnotit něco, co sám nezažil, posuzovat, co je a není správné. Je mi z toho smutno.
    Jani, moc ráda sem chodím a držím pěsti. Iva

    OdpovědětVymazat
  12. Milá Jano, držte se. Deprese je svině. Sama jsem ji nezažila, ale mám partnera, který měl celý minulý rok její ataku. Bylo to děsivé. Půl roku mi trvalo, než jsem pochopila, co deprese je a jak ji on prožívá. Chce to víru a sílu jít dál. A dopřávat si radosti. A žít podle sebe, ne podle druhých! Děkuju, že jste se o tomhle tématu rozepsala. Anička

    OdpovědětVymazat